Amami Oshima, díl druhý

 Amami Oshima (29. 11. – 12. 12. 2025)

Tak je to tady! Už přistání byl zážitek. Od Tokyo nicnic, jen sytě modré moře, a jinak modrá obloha a najednou zelená hradba džungle! Velká otočka na levé křídlo, ale my sedíme vpravo, takže ještě jednou jiný odstín modré v okénku na naší straně letadla… Už jsme rovně a dosedáme na dráhu vybíhající přímo z moře. A venku krásných 25 stupňů. Ó jeee.

Pomačkaní jsme dost. Včera jsme přejeli Shinkansenem do Tokyo a pak na letiště –Narita Airport, posledním vlakem. Noc na letišti ala Peking style na zemi, protože letíme hodně brzy ráno...Anička ve svém spacáku Sir Joseph spala hezky, pro ostatní spíš dřímání, než spánek. Ale už před polednem mžouráme do sluníčka na Amami Oshima.

Proč zrovna sem?

Japonsko je vlastně země ostrovů. Čtyři jsou ty hlavní velké, ale dalších 14 125 patří pod Japonsko také.

Tzv. jižní ostrovy – Okinawa a Ryukyu Islands – leží v subtropickém pásmu, co by kamenem dohodil na východ od Taiwanu. Většinou jsou sopečného původu, omývané Východočínským mořem zleva a Severním Pacifikem zprava. Zatímco ostrovy hned pod Japonskem vždy patřily k Japonsku, jižnější ostrovy byly součástí tzv. Ryukyu Kingdom. Království bylo čtyři století samostatným námořním státem, který prosperoval z obchodu a kulturní výměny mezi Čínou a Japonskem, než bylo v roce 1879 anektováno Japonskem. Měli svůj vlastní jazyk a etnikum bylo promíchané jinak, tak nějak po námořnicku – přijel zdaleka, odjel, ale někdy zůstal.

My vybrali Amami Oshima, protože:

1. Je hodně na jihu a je tam teplo i v listopadu.
2. Není zas tak malinká a má kopce.
3. Má členité pláže, písek, skály, zálivy, což znamená bezpečné koupání a plavání někde - surfování na větších vlnách jinde.
4. Má stabilní surfařské podmínky.
5. Je méně turistická než Okinawa.
6. Má přímý let z Tokyo.

Plán byl přijet, podívat se, okouknout to nějak autobusem, taxíkem, pěšky, když nemáme to auto, a pak se přesunout na další ostrov letadlem.

Po příletu jsme trošku maturovali na místním mini letišťátku (žádný bankomat ani obchod, málo peněz, malá restaurace jen za hotové, hladové děti, hodně báglů – takové logistické poškytávání, které se na takových výpravách dříve nebo později dostaví).

Prostě z Prahy jsi najednou ve Světlé Hoře u Bruntálu. Taky nevíš, jak to kolem funguje.

S plným žaludkem se ale mráčky rozplynuly, do taxíku jsme se vmáčkli i se surfy a přejeli 15 minut do domečku – Green House Amamian Style Pension u Tebiro Beach.

Klid a mír. Jediní hosté, příjemní majitelé.

A co teď bez auta? Do obchodu je to půl hodiny pěšky, autobus jezdí, ale málo… Ale co, půjdeme se vykoupat, omrknout pláž a uvidíme… V penzionu vaří – večeři dostaneme a mají tam pejska, co Aničce dává pusinky, takže všichni spokojení.

Okoupaní už jsme, tak ještě nákup dobrot a alkoholu. Paní na recepci se nám zželelo, odvezla nás do obchodu, zpět půjdeme pěšky. „Co kdybychom šli trošku bokem ne po hlavni, třeba tady?.. Jo jo, proč ne…“

„Hey guys, kde vy jste se tady vzali???“ volá na nás za chvíli rozčepýřený nejaponský děda z mini auta – takové motorky na čtyřech kolech s velkým surfem uvnitř. Zase John, zase 68 let, zase Kanaďan – jak náš John Onjužský. Taky japonská žena a že prý tady žije, pracuje-štukuje a surfuje. A že přece bez auta tady je to naprd a že zavolá kámošům a zítra ráno v 9 h na Tebiro Beach parkovišti ať jsme včas!

A opravdu, John a další děda – Izumi – dorazili i s autem. Izumi taky surfuje, bývalý voják, velký sympaťák, fit, půjčovné za hotové pořád levněji než oficiální půjčovna… „Na jak dlouho? Jo, nevíte do kdy tady budete? Aha, tak za 5 dní zas tady ráno a domluvíme se dál, jo?“

„Jo, a dnes pořádám u sebe doma beach party, přijďte !?“ volá John při loučení.

Takže najednou máme auto i kamarády hned druhý den ráno! V Japonsku se neohýbají pravidla, říkali! Nemáte řidičský permit? Žádné auto nebude!! Ani to nezkoušejte, taky říkali! I ty paní v autopůjčovnách, kde jsme zkoušeli volat, nám to říkaly!!!!

Co teď? Třeba půjčeným autem bez permitu na zmrzlinu, okouknout to tady kolem a večer na večírek!!

 

Vlny zatím nic moc, ale snad se to zlepší.

Amami Oshima je taková japonská Havaj prý, tak budu čekat a uvidím… Napíšu pár e-mailů, třeba mě někdo z místních někam vezme. Můj letní irský neopren tady moc nepasuje, musím ale něco nahoru mít, voda má sice 20 stupňů, ale člověk prochladne za půl hodiny. Dokoupím, ať jsem připraven, až to přijde.

Kam se tady vrtnem, tam jsou na nás hodní. Jak někde přijdeš na úplně cizí místo a cítíš se tam dobře, hezky, jako doma? Amami si nás zavolalo k sobě…

Na party na pláži u Johna dorazila směska místních s dětmi i bez. Tam malíř a surfař Isao, tam francouzský kuchař Elohim… I náš děda atlet Izumi dojel a k tomu pestrá směsice japonských Johnových přátel.

Grilovali jsme, povídali, seděli v písku, opékali marshmallow, koukali na vodu, pili pivo, jezdili na kajaku.

Ukázalo se, že John bydlí asi 5 minut autem od našeho penzionu u více kryté pláže, skvělé na plavání pro Zuzku, má kajak, který můžeme užívat prý dle libosti. Anička už usíná – takže rozloučit se a dom.

Babička v Amamian Style Pensionu měla šmrnc. Babička se japonsky řekne „baba“, tady jí ale říkali Mamamoj a jsou to vždy ty hlavní šéfky. Amamian Style Mamamoj baba byla moc hodná a vařila úžasně. Vajíčko, párek, chleba a marmeládu a Nutellu v Japonsku na snídani nedostanete. Japonská snídaně je rýže, polévka, mořská řasa, koření a zase rýže. A ryba ovšem tady na Amami. Chvíli trvalo, než jsme si zvykli. Ale ty večeře, to byla paráda! Keihan – místní slepičí vývar s rýží a zase kombo: rýže, řasy, ryby, kuře, polévka v různých obměnách, vše strašně dobré.

V penzionu jsme zůstali první 4 noci, zbytek o 5km dál v “On The Hill “Airbnb domku kousek od Johna, plavací pláže s kajakem.

Amami Jemelix režim se brzy ustálil. Já ráno surf či běh, snídaně, výlety v různé kombinaci s plaváním na Johnově pláži a ježdění na kajaku.

Amami má sice krásné kopce, ale pěšinky tam nejsou, místní po kopcích nechodí a vše rychle zaroste. Všude je plno pavouků a semtam I had, což u naší Aničky znamená – „Já tam nejdu no bloody poo poo way!“. Výlety po kopcích jen autem, ale na pláži pavouci nejsou, takže OuKej!

Moře a oceán je ale stejně to, co dělá Amami Oshima Amami Oshimou. Korálové útesy krásné na plavání a šnorchlování, ryby, želvy – i my jsme jich pár našli a Anička je tahala za krunýř! A vlny! I já jsem měl pár krásných jízd, místní borci se mi ozvali a ukázali svá místa!

Ovšem i umění!

• Museum of Tanaka Isson. Slavný malíř, původně z Tokyo, dožíval na Amami v zapomnění.
• Ateliér našeho nového kamaráda Isao Hayashiho – maličká místnost v jeho domě, zajímavé povídání o umění, surfování a rodině, i obrázek nám podepsal.
  
  
  
  

Na Amami Oshima se chytají ryby, pěstuje ovoce, zelenina, rýže, chovají slepice…Ale také se vyrábí hedvábné látky!

A ne ledajaké a ne chvilku: Oshima Tsumugi – hedvábí z Amami Oshima je jedno z nejluxusnějších v Japonsku, s tradicí přes 700 let. Výjimečnost je daná barvením hedvábí a velice pracným tkaním látky. Látku na jedno kimono trvá vyrobit skoro rok a jedno kimono pak stojí i 300 000 korun.

 

My nakonec zůstali na Amami celých 14 dní a nikam jinam se ani nehli. Tak dobře nám  bylo. Ale zas jsme Amami projeli skrz naskrz naší malou motorkou na čtyřech kolech od železného dědy Izumiho. Maximální dovolená rychlost na celém ostrově je jen 50 km za hodinu, a i tak ho projedeš zespodu nahoru za necelé 2 hodiny.

Trošku se to vše opakuje. Pláže, moře, džungle, kopečky, pavouci.

Ale ještě jako bonus: krásné vodopády s průzračnou vodou ve vnitrozemí a mangrovový les (Mangrove Forest). Mangrovníky jsou stromy, co rostou ve slané vodě, s bohatým ekosystémem kolem sebe: krabi, ryby, ptáci. Při odlivu vznikají tunely kryté korunami stromů, kde můžeš projíždět třeba na kajaku a koukat kolem sebe.

 

 

Už jsme tady 14 dní! Hola hola, Osaka volá. Vždyť za 10 dní přebíráme klíčky od našeho zasněženého domku v Niseko daleko na severu u Vladivostoku, na ostrově Hokkaido. Což zní trošku bláznivě, když stojíš v plavkách na pláži a koukáš na moře!!