Japonsko, díl první
Jak to vlastně všechno začalo?
Kdy?
Maty má v 16 letech v Irsku transition year – nemá jasně daný rozvrh a mělo by být lehčí ho vzít ze školy. OK. Takže školní rok 2025-2026. Anička? To je asi jedno, zeptáme se ve škole - aha, taky by asi neměl být problém, jen to nahlásit dopředu. Zuzanka? To je vlastně mateřská - čtyři měsíce a pak zpátky. Já? Jak to navléct, že čtyři měsíce ostatní budou pracovat za mě? Že by PhD…?
Rok tedy máme. Asi Japonsko. Jedeme všichni čtyři. A kdy v tom roce?
Kterou část školního roku 2025-2026?
Hmmm. Pro Matyho lepší na začátku, ať je v druhé půlce roku zpět stran předmětů. Aničce, Zuzce i mně je to jedno. Aha - takže zima. Zima? Roční období v Japonsku kopíruje roční období v Evropě, s nejlepším sněhem leden-únor. Hurá! Nejlepší prašan na světě je kde?
Japan + Powder = Japow!!! Přeceasine???
Zbytek už se celkem rychle dořešil v šesti měsících před odjezdem. Letenky, škola pro děti na leden–únor v Niseku (je to náhoda, že tohle je zrovna hlavní město prašanu??), rozhodit sítě ohledně návštěv univerzit stran mého PhD, domluvit se ve Waterfordské nemocnici, Tramorské zubařské praxi, doladit procesy během naší nepřítomnosti.
Finální plán: listopad 2025 - únor 2026, Japonsko. Návštěvy tří univerzit: 2× Tokyo, 1× Yamagata. Děti ve škole v Niseku leden a únor.
Poslední tři měsíce před odjezdem jsme neřešili nic jiného, než jak zakonzervovat naši přítomnost v Irsku. Žádná kapacita na plánování cesty v Japonsku nezbyla (auto, dům, kočka, pacienti a vysoká škola v balení: podzim v mírném pásmu - Tokyo, horké subtropy - jižní japonské ostrovy, zima jak v Rusku - Hokkaido, to je hned vpravo od Sibiře).
A co budeme dělat listopad a prosinec přesně? Vyřešíme v letadle.
Dublin – Peking – Tokyo
4.11.2025 – odlet!
Tokyo (6. 11. – 10. 11.)
Co udělají Jemelix ve skoro čtyřicetimilionovém městě s nekonečnými možnostmi, kde se snoubí moderní výstavba, bohatá kulturní historie a high-tech nejmodernější technologie? Jdou lézt do tělocvičny, plavat do bazénu a jíst sushi v sušárně. OK. Pak další dny i šintoistické a buddhistické chrámy, Tokyo Skytree – nejvyšší stavbu v Tokyo, křižovatku Shibuya s milionem lidí, Jimbocho – knižní čtvrť, Tsukiji trh… a zas lézt a na bazén. A pak ještě první onsen.
Metropolitní oblast: ~37 milionů lidí (největší na světě)
Stárnoucí společnost: téměř 30 % obyvatel je 65+
Celý železniční systém Tokyo: více než 40 milionů cestujících denně (metro + příměstské vlaky), nejvytíženější stanice světa: Shinjuku – přes 3,5 milionu lidí denně, zpoždění vlaků minimální
Překvapivě dobře se tam běhá a kadí, není problém najít nějakou zelenou linku kolem řeky, hodně cyklistických tras, parků, hřišť a hlavně veřejné záchodky v každé večerce a na všech dětských hřištích
Poloostrov Boso, prefektura Chiba (11. 11. – 19. 11.)
Večer při povídání s Danem se ukázalo, že na půjčení auta v Japonsku potřebujeme „mezinárodní řidičský permit“ ,a že mezinárodní řidičák nestačí. Pár horkých minut na Googlu a ChatGPT potvrdil, že jsme v …auto si bez permitu nepůjčíš, hotovo! Dalších pár horkých hodin trvalo, než jsme upekli plán a formuláře odeslali do Irska přes DHL.. Než dorazí, jsme ale bez auta, což dokonale zamíchalo našimi plány. Ještě že jsme žádné pořádné neměli.
Do letadla jsme nasedli v Dublinu v úterý 4. 11. 2025 směrem Tokyo.
Ale opravdový začátek se datuje 2–3 roky zpět, kdy jsme se se Zuzkou domluvili, že TO DÁME teda ještě jednou a naposledy ve čtyřech, než nám Maty uteče do světa. Naše čtyřměsíční putování po Austrálii z Melbourne do Perthu s malým Matym v roce 2015 byl velký úspěch. Bavilo nás to všechny náramně a s pokračujícím věkem jsme začali oceňovat víc i vedlejší účinky našeho cestování. Že TO se děje nejen během cestování, ale pokračuje i poté. Že TO ovlivnilo nejen nás, ale i Matyho.
https://nase-australie.blogspot.com/ Austrálie 2015
Ale co TO vlastně je? Snad zesílení vazeb mezi námi, uvědomění si pomíjivosti času, který trávíme všichni spolu, nedokonalosti sebe i druhých, pochopení, proč je tolerance, trpělivost a laskavost důležitá (příčina–následek, jak se do lesa volá atd.).
Jak zesílit otisk nás rodičů do něčeho tak tvárného, jako jsou děti? Časové okno je omezené a příliš rychle se zavírá.
OK, jedeme, ale kam?
V Austrálii jsme byli. Kde ještě se dá bezpečně pohybovat s dětmi, improvizovat a dělat rozhodnutí na poslední chvíli? Evropa je moc blízko. Jižní Amerika moc nepředvídatelná. USA a Kanada až moc předvídatelné. Asie? Japonsko? Možná. Kultura, historie…
Jak zesílit otisk nás rodičů do něčeho tak tvárného, jako jsou děti? Časové okno je omezené a příliš rychle se zavírá.
OK, jedeme, ale kam?
V Austrálii jsme byli. Kde ještě se dá bezpečně pohybovat s dětmi, improvizovat a dělat rozhodnutí na poslední chvíli? Evropa je moc blízko. Jižní Amerika moc nepředvídatelná. USA a Kanada až moc předvídatelné. Asie? Japonsko? Možná. Kultura, historie…
Japonsko? Hm…
Kdy?
Maty má v 16 letech v Irsku transition year – nemá jasně daný rozvrh a mělo by být lehčí ho vzít ze školy. OK. Takže školní rok 2025-2026. Anička? To je asi jedno, zeptáme se ve škole - aha, taky by asi neměl být problém, jen to nahlásit dopředu. Zuzanka? To je vlastně mateřská - čtyři měsíce a pak zpátky. Já? Jak to navléct, že čtyři měsíce ostatní budou pracovat za mě? Že by PhD…?
Rok tedy máme. Asi Japonsko. Jedeme všichni čtyři. A kdy v tom roce?
Kterou část školního roku 2025-2026?
Hmmm. Pro Matyho lepší na začátku, ať je v druhé půlce roku zpět stran předmětů. Aničce, Zuzce i mně je to jedno. Aha - takže zima. Zima? Roční období v Japonsku kopíruje roční období v Evropě, s nejlepším sněhem leden-únor. Hurá! Nejlepší prašan na světě je kde?
Japan + Powder = Japow!!! Přeceasine???
Zbytek už se celkem rychle dořešil v šesti měsících před odjezdem. Letenky, škola pro děti na leden–únor v Niseku (je to náhoda, že tohle je zrovna hlavní město prašanu??), rozhodit sítě ohledně návštěv univerzit stran mého PhD, domluvit se ve Waterfordské nemocnici, Tramorské zubařské praxi, doladit procesy během naší nepřítomnosti.
Finální plán: listopad 2025 - únor 2026, Japonsko. Návštěvy tří univerzit: 2× Tokyo, 1× Yamagata. Děti ve škole v Niseku leden a únor.
Poslední tři měsíce před odjezdem jsme neřešili nic jiného, než jak zakonzervovat naši přítomnost v Irsku. Žádná kapacita na plánování cesty v Japonsku nezbyla (auto, dům, kočka, pacienti a vysoká škola v balení: podzim v mírném pásmu - Tokyo, horké subtropy - jižní japonské ostrovy, zima jak v Rusku - Hokkaido, to je hned vpravo od Sibiře).
A co budeme dělat listopad a prosinec přesně? Vyřešíme v letadle.
4.11.2025 – odlet!
Ještě na letišti dopoledne vyzvednout Matyho, jak doletí z Pekingu ze školního výletu, aby odpoledne zas mohl přes Peking odletět do Tokyo. Začínáme zhurta.
Maty to stihl. Letíme ve čtyřech!
Hainan Airlines Dublin – Peking – Tokyo. Vše klaplo. 15 hodin na letišti v Pekingu bylo trápení, na tranzitním terminálu vše zavřené. Maty pořád spí – nevíš náhodou proč?
Přílet do Tokyo ve 2 ráno japonského času. 4 osoby, 1× surf bag, 1× ski bag, 3× velká taška.
(Nic nerozveselí unavenou Aničku ve 2 ráno víc než japonský samovšeho-umyvací-záchodek!!! To bylo výskotu.)
Maty to stihl. Letíme ve čtyřech!
Hainan Airlines Dublin – Peking – Tokyo. Vše klaplo. 15 hodin na letišti v Pekingu bylo trápení, na tranzitním terminálu vše zavřené. Maty pořád spí – nevíš náhodou proč?
(Nic nerozveselí unavenou Aničku ve 2 ráno víc než japonský samovšeho-umyvací-záchodek!!! To bylo výskotu.)
A začíná tetris: zimní věci do jedné tašky a poslat kurýrní službou na Hokkaido, surfovací a věci do tepla a na pláž další kurýrní službou do Chiba. Zbytek přebalit do čtyř batohů na záda a jdeme na taxíka. Ubytování: Airbnb, malý byt ve čtvrti Kamata v Tokyo. Ufff.
6. 11. ve 4 ráno do postele. „Můžu ještě jednou na záchod před spaním, mami?“
6. 11. ve 4 ráno do postele. „Můžu ještě jednou na záchod před spaním, mami?“
Co udělají Jemelix ve skoro čtyřicetimilionovém městě s nekonečnými možnostmi, kde se snoubí moderní výstavba, bohatá kulturní historie a high-tech nejmodernější technologie? Jdou lézt do tělocvičny, plavat do bazénu a jíst sushi v sušárně. OK. Pak další dny i šintoistické a buddhistické chrámy, Tokyo Skytree – nejvyšší stavbu v Tokyo, křižovatku Shibuya s milionem lidí, Jimbocho – knižní čtvrť, Tsukiji trh… a zas lézt a na bazén. A pak ještě první onsen.
Tokyo v bodech
Megapolis kontrastů: tradice × ultramoderno
Megapolis kontrastů: tradice × ultramoderno
Metropolitní oblast: ~37 milionů lidí (největší na světě)
Tokyo (město/prefektura): ~14 milionů obyvatel
Stárnoucí společnost: téměř 30 % obyvatel je 65+
Více restaurací než Paříž + Řím dohromady
Město, které nikdy nespí, ale spí se v něm všude (v metru, v práci, vsedě)
Celý železniční systém Tokyo: více než 40 milionů cestujících denně (metro + příměstské vlaky), nejvytíženější stanice světa: Shinjuku – přes 3,5 milionu lidí denně, zpoždění vlaků minimální
Překvapivě dobře se tam běhá a kadí, není problém najít nějakou zelenou linku kolem řeky, hodně cyklistických tras, parků, hřišť a hlavně veřejné záchodky v každé večerce a na všech dětských hřištích
Poloostrov Boso, prefektura Chiba (11. 11. – 19. 11.)
Poloostrov Boso na východ od Tokyo s krásným pobřežím, Pacifickým oceánem a vlnami, kousek vlakem z centra Tokyo. Veliký je jako Olomoucký kraj, nežijí tam medvědi, je kompletně opomenutý průvodcem Lonely Planet a byl místem, kde se poprvé surfovalo na olympiádě (Tokyo 2021).
Vlak na pobřeží do vesničky Hebara Beach jel 1,5 hodiny z centra Tokyo. Jiný svět. Pláže, vlny, útesy. Prvních pět dní jsme zůstali u Dana a Madoky v surfařském penzionku Splash House na Hebara Beach a dalších pět dní v Airbnb domku na Onjuku Beach kousek za rohem. Dane je z Walesu, nějak tady zabloudil, oženil se, počal děti a už zůstal. Velký surfařský nadšenec, studnice informací o surfování po celém Japonsku.
Vlak na pobřeží do vesničky Hebara Beach jel 1,5 hodiny z centra Tokyo. Jiný svět. Pláže, vlny, útesy. Prvních pět dní jsme zůstali u Dana a Madoky v surfařském penzionku Splash House na Hebara Beach a dalších pět dní v Airbnb domku na Onjuku Beach kousek za rohem. Dane je z Walesu, nějak tady zabloudil, oženil se, počal děti a už zůstal. Velký surfařský nadšenec, studnice informací o surfování po celém Japonsku.
Moc jsme se za ten týden od moře nepohnuli a prozkoumávali okolí vlakem, pěšky, na kole a na surfu.
Kamogawa Sea World – jeden z nejstarších vodních parků v Japonsku. Celkem úspěch u naší rodinné jednotky! Hodně interaktivní – dalo se sahat na spoustu věcí a zvířat, veřejné krmení delfínů, lachtanů, mrožů – vše skákalo, chrochtalo, smrdělo. Jedno z mála míst v Japonsku, kde jsou kosatky a belugy dlouhodobě chovány a trénovány. Silný zážitek vše vidět, ale… Japonci mají zvláštní historický vztah ke kytovcům. Žádná velká romantika – zdroj obživy a potravy. Lov kytovců je stále v Japonsku legální. Nicméně kosatky v Kamogawa vypadaly hodně spokojeně. Jakoby to byla velká zábava skákat, šplíchat na lidi a vyhazovat sexy cvičitele a cvičitelky do vzduchu.
Kamogawa Sea World – jeden z nejstarších vodních parků v Japonsku. Celkem úspěch u naší rodinné jednotky! Hodně interaktivní – dalo se sahat na spoustu věcí a zvířat, veřejné krmení delfínů, lachtanů, mrožů – vše skákalo, chrochtalo, smrdělo. Jedno z mála míst v Japonsku, kde jsou kosatky a belugy dlouhodobě chovány a trénovány. Silný zážitek vše vidět, ale… Japonci mají zvláštní historický vztah ke kytovcům. Žádná velká romantika – zdroj obživy a potravy. Lov kytovců je stále v Japonsku legální. Nicméně kosatky v Kamogawa vypadaly hodně spokojeně. Jakoby to byla velká zábava skákat, šplíchat na lidi a vyhazovat sexy cvičitele a cvičitelky do vzduchu.
Ženy potápěčky – Onjuku Divers – „Ama“ – tradičně, téměř 2000 let, se v okolí Onjuku potápěly ženy. Tradice se dědila z matek na dcery. Holky freediverky se potápěly bez přístrojů pro mušle, řasy a ryby. (Odolnější holt jsou než chlapi – vůči chladu, vytrvalejší a klidnější, když šlo do tuhého. V Japonsku to ví už od narození Ježíška.)
Courání pěšky a městskou ovšem má své výhody. Potkali jsme zajímavé lidi kolem Onjuku: Pavla Bednáře – českého malíře s krásným ateliérem, kde si Anička moc hezky zamalovala. A Johna Harrise – kanadského spisovatele, editora a speechwritera pro politiky a obchodníky, který nás pozval k němu domů na večeři a moc hezky jsme si popovídali.
Zbytek pobytu na Onjuku Beach byl v klidném rytmu: procházky, surfovaní, výlety – ovšem nějak se vše ochladilo, vzduch i moře, tak nějak až jak v Irsku… Nejvyšší čas se posunout. Do Yokohamy.
Yokohama (2 noci) – Tokyo II (3 noci) – Yamagata (3 noci)
Yokohama
Pro nás opět standardní cyklus: bazén a lezecká stěna, jenom bez bazénu, protože jsme žádný nenašli. Ale našli jsme hodně firemních globálních center – headquarters: Nissan s pěknou expozicí aut v přízemí, Yamaha s úžasnou prodejnou nástrojů v přízemí, které se všechny daly vyzkoušet a osahat. Našli jsme taky zavřené muzeum umění a zábavní park s vodní skluzavkou, kde jsme ve člunu jezdili pořád dokola, nebo spíš nahoru a dolů.
Druhé největší město Japonska: ~3,7 mil. obyvatel, takové klidnější Tokyo s mořem a s největší čínskou čtvrtí v Japonsku
Od roku 1859 první přístav v Japonsku otevřený světu – kolébka „západního“ Japonska, kde Japonci poprvé ochutnali pivo, zmrzlinu a chléb
Yokohama (2 noci) – Tokyo II (3 noci) – Yamagata (3 noci)
Yokohama
Pro nás opět standardní cyklus: bazén a lezecká stěna, jenom bez bazénu, protože jsme žádný nenašli. Ale našli jsme hodně firemních globálních center – headquarters: Nissan s pěknou expozicí aut v přízemí, Yamaha s úžasnou prodejnou nástrojů v přízemí, které se všechny daly vyzkoušet a osahat. Našli jsme taky zavřené muzeum umění a zábavní park s vodní skluzavkou, kde jsme ve člunu jezdili pořád dokola, nebo spíš nahoru a dolů.
Druhé největší město Japonska: ~3,7 mil. obyvatel, takové klidnější Tokyo s mořem a s největší čínskou čtvrtí v Japonsku
Od roku 1859 první přístav v Japonsku otevřený světu – kolébka „západního“ Japonska, kde Japonci poprvé ochutnali pivo, zmrzlinu a chléb
Tokyo II
Jen 30 minut vlakem a jsme zpět. Ubytování s výhledem na Shinkansen hned u vlakového uzlu Tokyo–Ueno. Druhá návštěva byla pro změnu hlavně o bazénech a lezení, návštěvě Natural History Museum a hlavně o TeamLab Planets DMM!!! – což je digitální umělecké muzeum, otevřené v roce 2018 jako dočasný projekt, ale kvůli enormnímu zájmu ho ještě nezavřeli. Je dokonce v Guinnessově knize rekordů jako nejnavštěvovanější dočasná expozice na světě (10 000 lidí denně). Ano, rezervace předem pouze na časovku!
Jen 30 minut vlakem a jsme zpět. Ubytování s výhledem na Shinkansen hned u vlakového uzlu Tokyo–Ueno. Druhá návštěva byla pro změnu hlavně o bazénech a lezení, návštěvě Natural History Museum a hlavně o TeamLab Planets DMM!!! – což je digitální umělecké muzeum, otevřené v roce 2018 jako dočasný projekt, ale kvůli enormnímu zájmu ho ještě nezavřeli. Je dokonce v Guinnessově knize rekordů jako nejnavštěvovanější dočasná expozice na světě (10 000 lidí denně). Ano, rezervace předem pouze na časovku!
Yamagata
Yamagata už je směr sever! První zážitek se Shinkansenem. 380 km za 2 h 45 min, a to byl ještě ten pomalejší.
Shinkansen je fenomén. První vyjel v roce 1964 (TGV až v 80. letech), maximální rychlost 320 km/h, zpoždění v řádech sekund, za 60 let žádná smrtelná nehoda způsobená vlakem. Není levný, ale zážitek to je!
V Yamagata už začala zima. Teploty kolem nuly, všude cedule: Pozor, medvědi. Ještě nezazimovali, chudáci hladoví a přemnožení, a koušou posledních pár měsíců i do lidí. Spousta pokousaných i sežraných, armáda v akci. Jdi se pak proběhnout do lesa!
Opět nebyl bazén, ale krásná lezecká tělocvična. Krásný onsen. I do nemocnice mě pozvali a tři dny jsem tam koukal, něco i přednášel a krásně se o mě postarali – i na večeři pozvali.
Město Yamagata je taková japonská Ostrava co do velikosti. Taky trošku bokem strčené, ale místo dolů a horníků mají pole, rýži a zemědělce. Pomalejší životní rytmus, v okolí kopce, lesy a lyžařská centra, horké prameny… a medvědi!
Ale teď už nám je opravdu zima a za měsíc máme být na Hokkaido, kde bude ještě OPRAVDOVĚJŠÍ zima. Takže směr JIH a rychle se ohřát. Shinkansenem do Tokyo a letadlem na Amami Oshima – japonskou Havaj!! Subtropické pásmo, z kabátů do plavek. Z Yamagata na Amami je to 1300 km, jako z Prahy do Neapole!
Yamagata už je směr sever! První zážitek se Shinkansenem. 380 km za 2 h 45 min, a to byl ještě ten pomalejší.
Shinkansen je fenomén. První vyjel v roce 1964 (TGV až v 80. letech), maximální rychlost 320 km/h, zpoždění v řádech sekund, za 60 let žádná smrtelná nehoda způsobená vlakem. Není levný, ale zážitek to je!
V Yamagata už začala zima. Teploty kolem nuly, všude cedule: Pozor, medvědi. Ještě nezazimovali, chudáci hladoví a přemnožení, a koušou posledních pár měsíců i do lidí. Spousta pokousaných i sežraných, armáda v akci. Jdi se pak proběhnout do lesa!
Opět nebyl bazén, ale krásná lezecká tělocvična. Krásný onsen. I do nemocnice mě pozvali a tři dny jsem tam koukal, něco i přednášel a krásně se o mě postarali – i na večeři pozvali.
Město Yamagata je taková japonská Ostrava co do velikosti. Taky trošku bokem strčené, ale místo dolů a horníků mají pole, rýži a zemědělce. Pomalejší životní rytmus, v okolí kopce, lesy a lyžařská centra, horké prameny… a medvědi!
Ale teď už nám je opravdu zima a za měsíc máme být na Hokkaido, kde bude ještě OPRAVDOVĚJŠÍ zima. Takže směr JIH a rychle se ohřát. Shinkansenem do Tokyo a letadlem na Amami Oshima – japonskou Havaj!! Subtropické pásmo, z kabátů do plavek. Z Yamagata na Amami je to 1300 km, jako z Prahy do Neapole!
Trajektorie cesty našich prvních týdnů
Komentáře
Okomentovat